Německo Americký XIX sbor vydal krátce po bojích o Západní val nesmírně zajímavou analýzu (celý text: http://goo.gl/he1VhZ), která shrnovala poznatky z říjnového průlomu linie západně od Düsseldorfu, tedy u nizozemských hranic. Akce se účastnila 30. pěší a 2. tanková divize s posilovým dělostřelectvem, ke konci se zapojila i 29. pěší divize. Analýza je velmi věcná a její autoři zdůraznili, že úspěchu v boji proti opevnění bylo dosaženo za situace, kdy Němcům chyběly prostředky k plánované obraně se silnými protiútoky a odpovídajícím dělostřelectvem. Navíc šlo vesměs o jednotky nižší kvality, včetně přestárlých a invalidních vojáků. 

Útok byl pečlivě připraven a předcházel mu speciální výcvik. Kromě masivního náletu proběhly i systematické palby k neutralizaci německých baterií. Účinek středních bombardérů proti opevnění byl nicméně hodnocen jako nulový, užitečné bylo až následné nasazení taktických letounů proti pěchotě, pokoušející se o protiútoky. Účinek klasického dělostřelectva byl minimální a jeho efekt spočíval především ve zničení maskování objektů. Výjimkou byly některé objekty se střílnami pro čelní palbu, které bylo možné delší dobu ostřelovat z velké vzdálenosti a případy, kdy se samohybná děla dostala do pozic pro přímou palbu z menší vzdálenosti. Nacvičené techniky útoků plamenomety na střílny a náložemi na vstupy nebyly používány. Namísto těchto riskantních metod bylo lepší přesunout co nejblíže ke střílnám tank a využít jeho kanón, zatímco proti vstupům do objektů se výborně osvědčily bazuky. Překvapivě se podařilo využít i taktiku zahrnování střílen a vstupů buldozery.

Ačkoli německé opevnění bylo primárně zaměřeno proti pěchotě a vyzbrojeno početnými kulomety, 66% amerických ztrát způsobila děla a minomety a jen 18% připadlo na vrub palbě ručních zbraní a kulometů. Zřejmě to lze přičíst masivnímu nasazení obrněné techniky, proti níž neměli obránci adekvátní zbraně. Ačkoli objekty byly dobývány pěchotou, tanky neutralizovaly palebné prostředky objektů, vázaly na sebe palbu a demoralizovaly obránce. Další slabinou objektů byly střílny s rozměrnými otvory u mnoha objektů (především z éry “Limes-Programm”), u nichž byly obsluhy kulometů ohrožovány i pouhými střelci z pušek.

Americké jednotky ztratily kolem 2600 mužů, vesměs se však jednalo o lehčí zranění, mrtvých byly zhruba čtyři stovky. Německé ztráty byly mnohonásobně větší, jen zajatců bylo přes šest tisíc.

Jednou z nejzajímavějších příloh je odposlech komunikace mezi německými objekty během útoku, který jsem níže přeložil. Ilustruje situaci osádek, zhoršující se z hodiny na hodinu. Jak se asi cítil poručík Hofner, kterému se v úseku pohybovalo přes sto amerických tanků a jak se asi cítili jeho podřízení v obklíčených bunkrech, když Hofner, znalý celkové situace, zřejmě včas zmizel (i když není vyloučeno, že padl nebo byl zajat).
Shared publiclyView activity