Profile cover photo
Profile photo
Tomáš Holas
598 followers -
JavaScript hacker, developer evangelist and a wannabe rockstar
JavaScript hacker, developer evangelist and a wannabe rockstar

598 followers
About
Tomáš's posts

Post has attachment

Post has attachment
Poslední volné místo na ReactJS workshop ;)

Post has attachment
Pro ty co nestihli, moje přednáška z WebExpo

Post has attachment

Sdílím text od Alex Ander, doplnil jsem háčky a čárky kde to šlo.
Původní verze: https://www.facebook.com/alexandr.butin/posts/10203600727967569

K napsání následujících řádku mě vedou množící se dotazy že všech stran ohledně dění na Ukrajině a obavy z možných dopadu.
Jelikož jsem na Ukrajině žil prvních 17 let svého života a z toho 7 na Krymu v městečku Kerc, které se nachází u samých hranic s Ruskem, myslím, že k tomu mužů říct víc, než experti v televizi, které komentují dění na Ukrajině. Zrovna jeden takovej pořád jsem viděl minulej týden v České televizi. K realitě pozvány pan komentátor měl hodně daleko, neboť já jsem na vlastní kůži zažil jinou historii, než kterou líčil on.

Na úvod ještě řeknu, že už dlouhá léta nepěstují zaujatý vlastenecký vztah ani k jedné zemí, jinak bych zde v Češku 13 let nebyl. Mými zdroji informací jsou vlastní postřehy, zažité události, odborná literatura a tři různá média, státní ruská, nezávislá ukrajinská a evropská. To by mělo přispět alespoň trochu k objektivnímu názoru.

Abychom mohli dělat jakoukoliv prognózu, je třeba nejdříve zjistit proč se to vlastně děje. Proto koukneme do historie. Ještě za dob SSSR městečko Sevastopol na jihozápadě Krymu hrálo důležitou strategickou roli pro námořní ozbrojené síly. Skrz Černé moře je zde přístup ke středomoří a tedy i jihu celé Evropy. A ještě za dob SSSR byla vybudována novodobá vojenská základna pro vojenské námořní jednotky.

Ještě za dob Sovětského svazu byl Krym autonomní republikou a takovou zůstal do dnešních dnů. Po rozpadu SSSR se Ukrajina od Ruska oddělila a s ní i Krym, protože v té době patřil k ní. V tu chvíli Rusko ztrácelo kontrolu nad Černým mořem, jelikož žádná jiná rozumná vojenská základna u rusu na Černém moři není a to se pochopitelně nikomu z vedení nelíbilo. Proto v první polovině devadesátých, velmi silným nátlakem a za použití reálné hrozby vojenského konfliktu přinutili tehdejšího prezidenta Ukrajiny podepsat dohodu o využívání Sevastopolu pro ruské námořnictvo. V té době už jsem bydlel na Krymu a já, potažmo i my rodiče, byli přímými svědky těchto události.

Přibližně v té době začal dlouhodobý ruský plán postupného dobývání celého Krymu. Rusko se v následujících letech tvářilo velmi přátelsky a nejspíš proto nikoho na správných vládních postech Ukrajiny nenapadlo, že v horizontu 20 let z toho bude průser. Postupně Rusko začalo nenápadně stahovat čím dál větší množství vojáků na Krym. Za vojáky se pochopitelně stěhovali jejich rodiny, vyrůstali tam jejich děti a řetězová reakce začala. Druhým mocným nástrojem Ruska stalo hromadné vydávání ruských občanek de facto na požádání. Kdokoliv z Krymu si mohl říct o ruskou občanku a dostal ji. Některým byly dokonce nabízené neoficiální úplatky, ale to teď nechme bokem, k tomu důkazy nejsou.

V letech 2002-2003, z ruské pevniny náhle začal vyrůstat výběžek směrem k ukrajinskému ostrovů Tuzla, který se nachází v kercenskem průplavu mezi Ukrajinou a Ruskem: http://goo.gl/maps/FYqU7 Přičemž ještě v roce 1941 tento ostrov byl územně přidán ke Krymu. Žádost Ukrajiny o přerušení této výstavby byla ignorována a konflikt se vyhrotil do situace, kdy na každém břehu obou státu stala vojenská technika a prezidenti se domluvili až na poslední chvíli. Záměrem Ruska bylo propojit pevninu s ostrovem a tím ostrov prohlásit za část Ruska. Na první pohled je to bezvýznamný ostrov někde uprostřed moře. Ve skutečnosti malá hloubka v průplavu z ruské strany neumožňovala bezpečný průplav lodi s ponorem větším, než 4 metry, do Azovského moře. Průplav že strany Ukrajiny vyžadoval svolení Ukrajiny a de facto Ukrajina kontrolovala kdo může či nemůže do Azovského moře vplout. Posunutím státních hranic by se rozdělující čára posunula na druhou stranu ostrova a pak by tam Rusko mohlo dělat co chce. Za normálních okolností Ukrajina nikdy nedělala žádné problémy a všechny lodě pouštěla na požádání. Jenže, pokud by někdy v budoucnu nastala situace, za které by mezi Ruskem a Ukrajinou byl jiný, než přátelsky vztah, tak by jediné Ukrajina měla vstup do Azovského moře de facto až k Rostovu-na-Donu. Proč je to tak duelzite se dozvíte za chvíli.

V letech 2000-2003 se totiž na scénu vynořil Viktor Janukovyc, který díky manipulaci s výsledky, rozsáhlým donucováním a falzifikaci vyhrál prezidentské volby na Ukrajině. Údajně se jednalo o úspěšného podnikatele, nicméně rozsah aktivit ve volbách daleko přesahoval za meze jeho finančních možnosti. Bylo jasné, že má docela bohatého a schopného sponozra. Lid Ukrajiny s touto situaci nebyl spokojený a proto propukla oranžová revoluce, díky které na Ukrajině proběhlo neplánované druhé kolo voleb. Ještě, než byly hlasy sečtené, tehdejší prezident Ruska Vladimír Putin pogratuloval Viktoru Janukovicoci k viteztvi. Výsledky voleb sice nakonec dopadly ve prospěch Janukovyce, nicméně opět bylo vzneseno obvinění z manipulaci. O několik dnů později ukrajinský parlament přiznal výsledky voleb neplatnými a následně nejvyšší soud vnesl rozsudek porušení volebního zákonů. Byla provedena změna sestavy centrální komise a třetí kolečko voleb "nečekaně" vyhrál Viktor Jussenko.

Nejzajímavější věci se začali odehrávat v okamžiku, kdy vláda Ukrajiny veřejné projevila zájem o spojení se západním světem. Ukrajina totiž usilovala o vstup do NATO a připojení Ukrajiny k Evropské Unii, což bylo pro Rusko velkým problémem. Pokud by totiž NATO získalo možnost rozmístění strategických jednotek na území Ukrajiny a navíc mohlo využívat Černé moře, Rusko by o svoji výhodu definitivně přišlo. Navíc hrozilo, že by Rusko přišlo o Sevastopol, případně by jejich základna byla obklíčena. A to je vlastně jádrem celého problémů. Rusko se na příští kolo prezidentských voleb v roce 2010 připravilo mnohem lépe a tak se Viktorovi Janukovycovi povedlo dostat do prezidentského křesla. V první řadě byla drsné odstraněna premiérka Tymosenkova, která sice také napáchala dost škody, nicméně Ukrajinu směřovala do EU. A pak prezident Janukovyc zamítl i asociani dohodu s EU, což bylo jasným úkazem toho, na koho on pracuje. To už ukrajinský lid nevydržel a propukla aktuální revoluce v Kieve.

Náhoda tomu přála, že zrovna v té době v Rusku probíhala zimní olympiáda a evidentně Rusko nemělo zájem o přebytečnou světovou pozornost. Pokud si vybavujete, během olympiády si USA vynutily přítomnost svého námořnictva na Černém moři pod záminkou případných atentátu. Ve skutečnosti vše nasvědčuje tomu, že v USA tušili co se bude dít a kryli žádá svým nejlepším sportovcům a jiným představitelům pro případ, kdyby vojenský harmonogram Ruska měl změny či nečekaný průběh. Nechce se mi věřit, že americká rozvědka mohla zaspat dlouho připravovanou akci Ruska proti Ukrajině. Naopak jsem si skoro jist, že v bílém domě o tom věděli dost dopředu, ale hleděli si svyho.

Naštěstí pro celý svět olympiáda prošla v klidu, nicméně prezident ukrajiny Janukovyc nezvládl udržovat protestující ukrajinský lid dostatečně dlouho v klidu a byl shozen že svého křesla dřív, než by dostal povolení zlikvidovat protestující akce. A pro Rusko to bylo opět velkým problémem, protože kdyby nová prozatímní vláda podepsala asociační dohodu či nedej bože dojednala vstup do NATO, byla by to pro Rusko definitivní prohra politického boje o Černé moře.

A teď se dostáváme k dění v dnešních dnech. Nevím jestli se to ještě dá nazývat plánem B, z mého pohledu Rusko začalo spíš improvizovat a sekat dost chyb, které je příliš vyzrazuje. Abych mluvil věčně, uvedu pár příkladu zjevných nesrovnalosti.

Vše začalo tím, že Rusko potřebovalo mít kontrolu nad Krymem, ideálně i nad východem Ukrajiny. Nečekaně Putin nařídil plnou kontrolu veškerých východních vojenských sil, převedl je do nejvyššího stupně pohotovosti a začal přesouvat vojenskou techniku k východním hranicicm Ukrajiny. Zároveň v Sevastopolu a následně na Krymu objevují vojenské jednotky. Nejdříve se jednalo o vojáky bez identifikačních znaku, které obsadili vládní budovy vedení Krymu, vykopli veskre úředníky a dosadili do vedení Krymu svého člověka. Ten následně jménem Ukrajiny požádal Rusko o záštitu před smyšlenou hrozbou. Dále ten člověk vyhlásil předčasné referendum o budoucí osud Krymu a připustil, že se Krym připojí k Rusku. Zde bych rád zdůraznil, že na Krymu se nic podobného tomu, co se odehrávalo v Kieve, nikdy nekonalo. Žádné strašidelné protesty. Nanejvis pár zaplacených turistů z Ruska či podplacených místních s ruskými vlajkami vyšli do ulic, aby je mohla natočit ruská zpravodajská služba.

Zároveň ruský parlament náhle začal v urychleně formě přijímat nové zákony pro připojení cizích území ve zvláštním zjednodušeném řízení, de facto na počkání. O tom se Rusko netajilo.

Mezi tím se ukázalo, že Janukovyc prchnul (nečekaně a zrovna) do Ruska. Podle jeho slov údajně ke svému starému kamarádovi, který mu nabídl přístřeší. S ruským prezidentem prý osobně nemluvil a o pomoc nežádal. Nicméně v té chvíli na Krymu už bez hry na schovávanou začala množit námořní flotila, která bez povolení Ukrajiny přecházela ukrajinské hranice. Na pevnině se začalo objevovat větší množství vojáků i mimo své vojenské základny. Vojáci už přiznávali, že patří ruské armádě. Postupně se začali roztahovat po Krymu, obkličovat vládní budovy, vyřadili ukrajinskou telefonní síť, pronikly do vojenských části a některé dokonce přinutili vzdát se či dokonce přejít na ruskou stranu. Podotýkám, že v té době ještě Putin neoznámil intervenci a ani nepožádal o schválení ruským senátem o vojenské akci. To se stalo až následující den, post-factum, přičemž celej parlament stoprocentním hlasováním řekl ano a povolil Putinovi použití vojenské síly. Ani jeden člověk v parlmentu se neopovážil ani zdržet hlasování, natož zaváhat a říct ne. Hlasování bylo veřejné.

V ten den, podle odhadů na Krymu už bylo kolem 3000 ruských vojáků, obsažené všechny strategické pozice. Během této vojenské operace že strany ukrajinských občanů nebylo jediného podnětu vyvolavajicicho konflikt. Nikdo na vojáky nezaútočil, střílelo se maximálně do vzduchu. Rusko pravděpodobně počítalo s tím, že se bude opakovat scénář z Gruzie, kdy naprosto zřejmou provokaci Rusko vynutilo právo použít armádu. Ale do dnešní noci se nic takového nestalo. A proč vlastně?

Vraťme se na chvíli zpátky do historie. Po rozpadu SSSR na území Ukrajiny zůstalo velké množství jaderných zbraní, přičemž drtivá většina těch zbraní byla vyrobená bezprostředně na Ukrajině. Ukrajina byla jadernou velmocí a dokonce byla schopna i nadále jaderné zásoby zvyšovat. Ve světě však byla opačná tendence, po skončení studené války začalo spíš odzbrojování a tak mezi Ukrajinou, USA, Velkou Británii a Ruskem vznikla čtyřstranná dohoda, že se Ukrajina vzdá svého jaderného programu. Na oplátku Ukrajina získá přízeň že strany světových trhu a tyto tři státy se zavázali Ukrajině garantovat její územní celek i v případě vojenského konfliktu. Ukrajina se dobrovolně vzdala možnosti aktivní obrany a spoléhala na to, že bude chráněna. Co víc, dle této dohody veskre jaderné zbraně přešly do rukou Rusů, kteří se zavázali zbraně zničit. Co z toho se skutečně zničilo či použilo jako jaderné palivo se neví, ale zejména pro Rusko to byl velmi výhodný obchod.

Nyní, kdy na Ukrajině teprve začaly náznaky intervence, Ukrajina upozornila na zřejmý záměr Ruska a požádala o pomoc státu, které vystupují garanty její územního celku. Pokud by se všechny strany dohody okamžitě a bez otálení plnily své sliby, ještě včera by Černé moře mělo být plně britské a americké flotily. Zatím se ale neukázala ani jedna lodička. Západní svět neudělal nic víc, než jen vyplodil pár komentářů do tisku a v pátek pan Obama Rusku naznačil, že případný vojenský konflikt by Rusko mohl něco stát. Snahy německé kanclerky o diplomatickou dohodu s Putinem skončili tím, že ho označila za nepříčetného k realitě, ale nic víc si Německo netroufne. Protože jednak celá Německa ekonomika je plně závislá na dodávkách ruského plynu, druhák celá Evropa by bez ruského plynu umrzla a nakonec jsou to USA a Velká Británie, kdo by měl činit, dle dohody, první kroky. Ukrajina se dostala do situace, kdy sama na Rusko nestačí. Dobrovolné před 20 lety odevzdala veskre účinné zbraně. Může se sice bránit, ale je to předem prohraný boj se zbytečnou ztrátou na lidských životech.

K dnešní půlnoci je situace taková, že Rusko už týden přebývá na území Krymu, ačkoliv k tomu nemá žádný pádný důvod. Žádné nepokoje, žádné provokace ani útok že strany Ukrajiny se nekoná. Naopak Rusko si vesle obsazuje území, rabuje vojenské sklady a násilím převádí vojenské jednotky pod sebe. Uznal to celej svět, ale to je tak všechno.

Dnes večer Rusko dotlačilo k východním hranicím s Ukrajinou ještě víc vojenské techniky a dost brzy bude následovat velkolepé finále. Následující plán bude nejspíš takový, že se provede inscenace útoku převlečených ruských vojáků za ukrajinské jednotky, které na oko budou střílet slepými náboji či dokonce zabíjí několik bezvýznamných ruských vojáků, což bude zelenou pro začátek rusko-ukrajinské války. Pokud se nikdo z okolí nebude v této věci angažovat, pak Ukrajina okamžitě přijde o Krym a bude následovat i pokus o přivlastnění východní části vnitrozemí, neboť tam se nachází ekonomický nejvýnosnější průmysl Ukrajiny. Dost pravděpodobně přijde Ukrajina i o tuto část území a nové státní hranice pak budou vést podél řeky Dněpr. To je klíčové, protože bez této řeky se Krym stává poušti, neboť veškerou zásobu vody na Krym přivádějí rozsáhlé vodní kanály a bez vody se Rusko na Krymu neobejde. Potrvá nejméně 5-10 let, než bude Rusko schopné vybudovat nový vodní systém a bude je to stát nehorázné peníze.

Další možnosti rozvoje situace je "demokratické" referendum na Krymu, které ruském dosažený úředník do vedení Krymu vyhlásil na konec března. Aši není třeba komentovat, jak dopane "demokratické" referendum na území, kde každému voliči u hlavy budou držet samopal. Pokud se bude naplňovat tento scénář, pak v nejbližší době bude organizováno obdobně referendum na východě Ukrajiny, a já Vám s jistotou ještě dnes řeknu, jak to dopadne.

Existuje jedno riziko, se kterým Putin nejspíš nepočítá. Krym totiž historický nepatří ani Ukrajině, dokonce ani Rusku. On patří krymským tatarum, kteří 1) obzvlášť rusý nenávidí, 2) jsou to islamisti. Pokud by na Krymu nedošlo ke kapitulaci, ale k ozbrojenému konfliktu, odhadují, že to bude poslední kapkou pro blízký islámský svět.

Pokud však Rusko nebude příliš provokovat islámský svět, pak se nemusí obávat ani Evropa, protože Putinovi skutečně jde pouze o Černé Moře. Zatím. Ale ještě před 10 lety nikdo netušil, že bude válčit s bratry na Ukrajině...

Jo, málem bych zapomněl, účastníci slavné G8 pohrozili Rusku, že v případě pokračování putinova záměru se nezúčastní letošního konání summitu G8 v Soči a také uvažují o vyloučení Ruska že svého klubu. To je opravdu silné pokárání vzhledem k tomu, že je tu velké riziko třetí světové... A mezi tím, co Vám to píšu, shozeny prezident Ukrajiny Janukovyc oficiálně požádal Rusko o použití vojenské síly na Ukrajině.

Snad rozum zvítězí…

Post has attachment
It's official. Angular is now more trendy, than Rails.

Post has attachment
First ever Ein Gedi photosphere..
Photo

Post has attachment
Video z mojí  přednášky na DevFestu - přes veškerou snahu se mi podařilo slovo "špagety" použít pouze jednou.

Post has attachment
Včera jsem se zúčastnil v Node5 workshopu "Copywriterský Simulátor" od H1.cz., který měl zájemcům ukázat, že copywriting není jenom tak nějaké psaní textíků, ale tvrdá a náročná práce.

Post has shared content
Code poetry?
hahahaha cant stop laughing!
Photo
Wait while more posts are being loaded