Nabozenstvi neni soukromou veci kazdeho

Iracionalni zlociny spachane muslimy vedou nutne k diskusi o tom, zda by stat mel zacit prisne regulovat nabozenstvi a zasadne tak omezit nabozenskou svobodu.

Nabozenstvi neni a ze sve podstaty nemuze byt soukromou veci kazdeho jednotlivce. Zakladnim znakem nabozenstvi je iracionalni moralizovani, casto extremne pokrytecke. Nabozenstvi se snazi donutit cloveka k sebeobetovani a urcovat, co by v zajmu vseobecneho blaha meli a nemeli delat vsichni lide. Nabozenstvi se tedy nutne tyka i tech, kteri s nabozenstvim nechteji mit nic spolecneho.

Islam je typicke nabozenstvi a iracionalni zlociny muslimu jsou bezny projev neregulovaneho nabozenstvi. Historie krestanstvi je taktez plna nabozenskeho terorismu a zlocinu, spachanych osamelymi fanatiky i oficialnimi nabozenskymi autoritami, od dob Rimske rise az po soucasne Severni Irsko.

Muslim se nerozpakuje ukamenovat nevinnou zenu a rozjezdit neverici kamionem. Krestan se nerozpakuje umucit kacire odmitajici hlas Bozi a oznacit nevinnou zenu za carodejnici a zaziva ji upalit.

Odpor proti islamu je dulezity. Nicmene je vhodne si uvedomit, ze islam je nabozenstvi jako kazde jine, a rozumne by tedy bylo odmitnout nabozenstvi jako takove.

V boji proti nabozenske represi a za svobodu mysleni zemrelo prilis mnoho lidi na to, abychom se vzdali vydobytku ateismu jen proto, ze se bojime, aby nam psychicky nestabilni verici nevybuchli do obliceje.

Je zasadne nutne respektovat zakony a k obrane proti sireni nabozenskeho extremismu pouzivat jen legalni prostredky. K pripadne statni regulaci nabozenstvi je treba pristupovat s chladnou hlavou a s rozmyslem, aby nebylo napachano vice skody nez uzitku.

Zasahy do nabozenske svobody, stejne jako jine zasadni politicke zmeny, mohou byt extremne nebezpecne a mohou prinest spoustu nezadoucich dusledku, ktere si nyni nedokazeme ani predstavit. Proto je treba postupovat pomalu, rozumne, opatrne a predevsim bez nenavisti.

Extremni nebezpeci spociva v mozne snaze politiku regulovat nabozenstvi zavedenim jednoho povoleneho statniho nabozenstvi.

Nabozenstvi cloveku dava neco jedinecneho, co jinak zazit nemuze. Zaroven mu ale i neco zasadniho bere, v extremnim pripade sebeobetovani i zivot. V soucasnosti muze jednotlivec jakekoliv nabozenstvi svobodne prijmout ci odmitnout. Ma mit tuto svobodu i nadale, a za jakych okolnosti? Jedna se o svobodu, kterou je treba omezit, podobne jako stat omezuje napriklad svobodne uzivani drog?

Kde zacina a konci svoboda vnimat realitu po svem?
Shared publicly