Profile cover photo
Profile photo
Thomas Morta
"Co lze vůbec říci, lze říci jasně, a o čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet." L.W.
"Co lze vůbec říci, lze říci jasně, a o čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet." L.W.
About
Thomas's interests
View all
Thomas's posts

Post has attachment
Už jsem dlouho nesdílel NaprostoRetardovaného, tak to napravím: Doufám, že opravdu bude kandidovat, abych měl koho volit v roce 2028 :-)

Post has shared content
Well this is good example how really bad journalism became into hoax:
I bought Blocks magazine to read more about it, and I found only this words, nothing more:
"Make the most of the current corp of NEXO KNIGHTS sets -
it might well be the last. Rumour has it that the line is being
cancelled, and the summer sets may not even be released."

This is really unserious journalism! Shame on you BrickSet!!!
What do you think about rumours of Nexo Knight's end? How serious they are? Is it only rumours, but canceling of Bionicle and Mixels has been revealed as true. I'm worried that end of Nexo Knights would be real. I'm sad, because I love this theme and maling MOC's after cancel of theme is kinda lonely bussiness.

Post has attachment
#maturita_2015 #jidáš #svatýpavel
Já si tedy z dějin umění nepamatuji skoro nic, ale to, že s aureolou se vyobrazují jenom svatí, mezi které Jidáš nepatří, ještě vím.

Po troše googlení ( http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=674 ) se mi podařilo vytipovat, že za Jidáše byl označen sv. Pavel. No, myslím, že to příběhu letošní maturity dodává korunu 30 stříbrných.

Post has attachment
[REPASTE mého zamyšlení z 5. 11. 2011, které z nějakého důvodu nelze přepnout do veřejně viditelného]

Psychologie HOAXu

<a> Pošli tuto zprávu 20 dalším lidem do 5 minut, ať všichni vidí jak jsi blbá, že ty zprávy ani nečteš a hned je posíláš dál. Napíšu sem ještě něco aby to vypadalo trochu delší, jak ty dopisy bývaj. KDYŽ TO HNED TEĎ POŠLEŠ STANE SE TO CO SI PŘEJEŠ ZE VŠEHO NEJVÍC, JINAK BUDEŠ MÍT 10 LET SMŮLU.
<b> poslala sem neboj
<a> :-D
<a> a přečetla sis to?
<b> ne
<a> tak si to přečti :-D :-D
<b> :D ty si blbej.....
ZDROJ: http://www.lamer.cz/quote/8214

Řetězové zprávy jsou fenomén, se kterým se jistě setkal každý pravidelný uživatel internetu. Obvyklá reakce, se kterou se setkávám je nechápavé kroucení hlavou, jak někdo s alespoň průměrnou inteligencí může něco takového posílat. Už samotná formulace tohoto údivu vyjadřuje kardinální nepochopení problematiky.

Nehledejte racionální vysvětlení - inteligence zde nemá žádné hlasovací právo
Ze všeho nejdříve by bylo dobré si ujasnit jednu věc - HOAX je komunikační jev a proto by jeho vysvětlení mělo být opřeno především o komunikaci. Nechce se mi na tomto místě složitě rozepisovat o nějakých komunikačních modelech, tak se omezím na vysvětlení, že existují různé komunikační funkce, tedy zjednodušeně řečeno růzdé motivace ke komunikaci.
Prakticky ve všech výčtech se na prvním místě vyskytuje referenční funkce, tedy že se snažíme pomocí komunikace sdělit/předat nějakou informaci. S největší pravděpodoností je to historicky nejstarší funkce a je tedy ospravedlnitelné, že se udává na prvním místě.
Na druhém až třetím místě pak bývá uváděna fatická funkce, tedy funkce, která má socializační význam a chce upoutávat pozornost a udržovat hovor v chodu. V extrémním případě může přerůst až v hovor pro hovor. Pro její vysvětlení si tu dovolím odcitovat jeden odstavec z článků Umění a (neuro)věda (zdroj: http://www.hoschl.cz/files/3508_cz_Umeni%20a%20veda_Sanquis_56_46.pdf ).

Sociální mozek
Na základě neuroanatomických a archeologických souvislostí lze předpokládat, že velikost sociálních skupin primátů a hominidů v posledních třech milionech let narůstala, přičemž tento nárůst se za posledních půl milionu let dramaticky zrychlil. Přitom se zdá, že velikost skupin je přímo úměrná velikosti „sociálního mozku“.
Za sociální skupinu považujeme množinu jedinců, kteří se mezi sebou vzájemně rozpoznávají jakožto jednotlivci. U lidí lze za takovou skupinu považovat množinu jedinců, jejichž adresy máme v adresáři nebo telefonní čísla ve svém mobilním telefonu. Velikost takové skupiny je u každého člověka žijícího v současném světě zhruba 150 – 200. Sociální koheze skupin je u primátů a hominidů udržována především opečováváním, „groomingem“. Je logické, že s rostoucí velikostí skupiny také narůstá časová náročnost groomingu, který slouží jako „sociální lepidlo“. Čím větší počet jedinců je nutno opečovat v zájmu koheze skupiny, tím větší čas denní doby je třeba pro grooming alokovat. To nelze donekonečna, protože narůstající časová proporce a investice do groomingu začne vytěsňovat jiné, pro život důležité aktivity, jako je obživa, reprodukce, teritorialita, boj s přirozenými nepřáteli apod. Zdá se, že maximální únosná doba, kterou je možno beztrestně se věnovat groomingu, činí asi 30 % denní doby.
Mnohé nálezy svědčí pro to, že s rostoucí velikostí skupin byla tato doba překročena zhruba před půl milionem let. To byla ve vývoji hominidů doba, kdy velikost skupiny kladla na sociální kohezi nároky, které grooming již nemohl zajistit, a vznikl tak zřejmě neobyčejný tlak na rozvoj jiného, účinnějšího „sociálního lepidla“, než je fyzické opečovávání. Máme řadu důvodů předpokládat, že to je právě doba, kdy fyzický grooming byl nahrazen groomingem „sociálním“, jenž byl zajištěn vokalizacemi a jejich modifikací (rytmus, synchronizace, melodie), které byly základem zpěvu. Od vokalizací a jejich modulací je již jen krůček k jazyku. Všimněme si, že přirozený jazyk bezděky přiznává své původní poslání jakožto sociální grooming, mluví-li o „drbech“ (drbání, klevety, rumour). Drbat ve smyslu fyzického opečovávání, jak činí primáti a jak můžeme stále ještě vidět v zoologických zahradách, a drbat ve smyslu zdánlivě neužitečné informace, jejímž hlavním cílem není řešení bezprostředního problému, nýbrž udržení sociální skupiny, jsou zřejmě dva vidy téhož. Tuto úlohu jazyka (sociální grooming) zdůrazňoval matematik a filozof Jiří Fiala, když správně poukazoval na to, že hlavním úkolem jazyka není přenos důležitých a smysluplných informací. Vyprávěl, jak byl kdysi ve Francii na návštěvě v jedné společnosti, kde prakticky nikoho neznal a přítomní si tam mezi sebou živě povídali. Když potom večer odcházel, hostitel mu třásl rukou, řka: „To jsme si krásně popovídali.“ V tomto dojmu mu nebránila skutečnost, že Jiří Fiala údajně za celý večer pronesl pouze tři slova: „Je suis d´accord“.

Mužský vs. ženský diskurs
Filosofka Deborah Tannenová odhaluje v knize Ty mi prostě nerozumíš (orig. You Just Don't Understand (Women and Men in Conversation) 1990, česky Mladá fronta 1995), že chlapci a děvčata vyrůstají v naprosto odlišných prostředích a utvářejí si naprosto odlišné komunikační vzorce - jejich cíle i strategie jsou naprosto odlišné. Pokud máte z této formulace pocit, že se jedná o feministickou autorku, tak máte pravdu, nicméně nenechte se odradit, Tannenová patří mezi několik feministek, které své záměry mají dobře metodologicky podložené a s jejími výsledky svého času pracovali i lingvisté - rozhodně se nejedná o radikální feministku ražení dr. Valdrové.
Podle jejích výzkumů - o kterých sama prohlašuje, že je třeba si uvědomit, že jsou historicky a kulturně podmíněné a odstupem generací a vzdáleností od západní kultury amerického střihu jejich vypovídací hodnota klesá - se ukazuje, že muži a ženy mají i výrazně jinak uspořádánu organizaci společnosti. Muži jsou více zaměřeni na hierarchii, ženy na intimitu. Mužům tedy jde o to získat vrch nad ostatními účastníky komunikace, kdežto pro ženu je důležité sblížit se se svým partnerem v komunikaci. Jak vás asi napadne, tyto dvě premisy jdou dost proti sobě a jejich nepochopení je nejvážnějším zdroje konfliktů mezi pohlavími. Navíc je třeba si uvědomit, že i když hlásáme kulturu rovných šancí, tak naše civilizace byla budována jako patriarchální systém a to má mnohé následky. Jedním z nich je, že ženy jsou přirozeně "bilingvní" - dívky, které jsou nuceny přežívat v mužském prostředí se odmalička učí chápat mužskou strategii a v případě potřeby komunikovat podle pravidel mužského diskursu. To už samo o sobě dává mužům obrovskou nevýhodu - vyrůstají v prostředí, které se neustále snaží mluvit jejich jazykem, takže do dospělosti si ani nemusí všimnout, že existuje nějaká jiná varianta.
Dále je třeba mít na paměti, že ani mužský ani ženský diskurs nejsou lepší a to ani přesto, že je pravděpodobné, že ve společnosti, která byla budována jako patriarchální, bude výhodnější používat mužský diskurs. Je však dobré mít na paměti, že moudří autokrati, kteří se chtěli udržet u moci věděli, že je dobré znát jazyk otroků, pokud chtějí včas odhalit vzpouru:-) Jsou to prostě naprosto odlišné "dialekty" (terminologicky by bylo lepší genderlekty) a jsou zdrojem pocitu, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.
Z rozdílnosti genderlektů také často vychází rozšířený mužský názor, že ženy více žvatlají a muži se zaměřují na sdělení - tedy ženy upřednostňují fatickou a muži referenční funkci. Nemyslím si to - muži jen mají jiné strategie, jak uspokojovat svoji socializaci. Nakonec, pánové, když mluvíte o své práci, chcete vždy ostatní informovat o svých objevech, nebo chcete, aby vás ostatní obdivovali? A o tom, že i muži velmi rádi a často provozují grooming se můžeme všichni přesvědčit, když se podívám, kdo například zde dává +1, na na FB lajkuje nebo na NYXu palečkuje - různé variace na karmu příspěvků totiž ani snad nemají jinou než fatickou funkci. A sdílení článků je také výborný grooming.

Hry doktora Berneho
Vydavatelství Portál letos opět vydalo neustále dotiskovanou popularizační studii Jak si lidé hrají zakladatele transakční analýzy Erica Berneho. Transakční analýza se snaží popsat, co se děje během základních sociálních interakcí a také poskytuje velice zajímavý pohled na komunikační hry, které neustále hrajme. Podívejme se, co autor píše (str. 16-18):
Dr. Spitz zjistil, že u dětí, jež delší dobu trpí nedostatkem vhodného zacházení, se projeví sklon k rychlému zhoršování duševního stavu a nakonc i k vedlejším onemocněním. To tedy znamená, že takzvaná "citová deprivace" může mít katastrofální následky. Tato pozorování umožnila vznik teorie o hladu po podnětech a naznačila, že nejvhodnější formu podnětů nám poskytují důvěrné vztahy[.] (...)
Příbuzný jev je možno pozorovat i u dospělých osob vystavených smyslovému strádání. Takové strádání může vyvolat například přechodnou psychózu anebo i dočasnou duševní poruchu. (...)
Z biologického hlediska je pravděpodobné, že citové a smyslové strádání může způsobit nebo podporovat změny organismu. Jestliže retikulární aktivační systém mozkového kmene nedostává dostatečné podněty, může to mít za následek - aspoň nepřímo - degenerativní změny nervových buněk. (...) Zde je tedy počátek biologické řetězové reakce, jež probíhá od citového a smyslového strádání přes apatii až k [d]egenerativním změnám a smrti. V tomto smyslu má hlad po podnětech k zachování lidského organismu stejný vztah jako hlad po potravě.
Hlad po podnětech se v mnoha směrech skutečně podobá hladu po jídle, a to nejen biologicky, ale také psychologicky a sociálně. Takové termíny jako podvýživa, přesycení, znalec, labužník, požitkář, asketa a kulinářské umění mohou být z oblasti výživy snadno přeneseny do oblasti citů. (..,)
To, co zde bylo až dosud řečeno, se dá názorně vyjádřit lidovým rčením: "Když člověka nikdo nehladí, žačne mu vysychat mícha." Jakmile tedy skončí období těsného důvěrného vztahu dítěte k matce, musí se jedinec po celý zbytek svého života zabývat problémem, jehož řešení ovlivňuje bytí i nebytí každého člověka; na jedné straně je to souhrn sociálních, psychologických a biologických sil, jež člověku brání oddávat se nadále fyzickým důvěrnostem jako dítě, a na druhé straně trvá neustálá snaha po jejich dosažení. Jedinec ve většině případů volí kompromis. Musí se spokojit s mnohem jemnější, takřka symbolickou formou jednání, kdy svému účelu do určité míry poslouží i pouhý náznak uznání od druhé osoby, třebaže to nijak nezmírní původní hlad člověka po fyzickém kontaktu.
Tento proces přijímání kompromisů může být zván rozličnými termíny - například výběrem; ale ať už mu říkáme jakkoli, jeho výsledkem je částečná přeměna dětinského hladu po podnětech v něco, co je možné nazvat hladem po uznání.
Slovo "pohlazení" se dá použít jako všeobecně platný termín pro důvěrný fyzický kontakt; v praxi se pak může projevovat v nejrůznějších formách. Někteří lidé dítě doslova hladí; jiní je laskají nebo objímají, zatímco další je laškovně štípou nebo poplácávají. Toto vše se projevuje také v konverzaci, takže nasloucháme-li pozorně, můžeme podle způsobu vyjadřování předem uhodnout, jak se určitý člověk bude chovat k dítěti. V rozšířeném smyslu může být slova "pohlazení" použito běžně pro označení jakéhokoli aktu, který je projevem uznání. Pohlazení je tedy základní jednotkou společenské akce. Vzájemnou výměnou pohlazení se vyzváří transakce, která je opět jednotkou vzájemných společenskýc styků
(str. 41-42)
Pro úvod k analýze her jsou důležitější neformální obřady a mezi nejnázornější z nich patří americký obřad zdravení.
1A: "Nazdar!" (Ahoj, dobré jitro.)
1B: "Nazdar!" (Ahoj, dobré jitro.)
2A: "Teploučko, co?" (Jak se daří?)
2B: "To bych řek. Ale vypadá to na déšť" (Prima. A vám?)
3A: "Tak se mějte hezky." (Ujde to.)
3B: "Dejte se zas vidět."
4A: "Tak na shledanou."
4B: "Na shledanou."
Je zřejmé, že při tomto dialogu nejde o udělení informací. Jestliže se skutečně o nějaké informace jedná, pak jsou moudře zamlčeny. Panu A by mohlo trvat patnáct minut, než by vysvětlil, jak se mu daří, a pan B, s nímž se zná jen zcela povrchně, nemá v úmyslu věnovat tolik času na to, aby mu naslouchal. Tato série je velmi výstižně charakterizována jako "obřad osmi pohlazení". Kdyby pánové A i B spěchali, spokojili by se s výměnnou pouhých dvou pohlazení - Nazdar-Nazdar. Kdyby se jednalo o sramódní potentáty z Orientu, mohli by vykonat obřad dvou set pohlazení, než by se odhodlali přistoupit k věci. Pánové A i B přitom - podle žargonu transakční analýzy - navzájem nepatrně prospěli svému zdraví; aspoň pro tuto chvíli jim nebude "vysychat mícha" a každý z nich to s příslušným povděkem přijímá.

Sobecký mem
Richard Dawkins v roce 1976 zavedl mem jako označení pro kulturní obdobu genu - jednotku replikující se kulturní informace. Susan Blackmoreová pak dále paralelu s geny rozvýjí ve své knize Teorie memů - jejich cilem je stejně jako u genů jejich replikace. A podobně jako existují viry, které rozšiřují geny do jiných hostitelů, existují i viry, které šíří mem. Řetězové zprávy jsou takovým memetickým virem.
Myslím, že celkem s úspěchem lze vysvětlit šíření HOAXu pomocí zneužití systému výměny pohlazení: Formulujete mem tak, že příjemci dáte vysokou dávku "pohlazení" a jeho vypěstovaný reflex vrátit pohlazení zneužijete tak, že ho přesvědčíte, že "pohlazení" vám vrátí, když to přepošle dalšímu počtu lídí - čímž zase od nich dostane nějaká "pohlazení", takže i když do příjemce neinvestujete dostatečný příděl "pohlazení", který by odpovídal počtu rozeslání, tak on zbytek dočerpá od ostatních.
Skutečnost, že často jsou replikátory těchto memetických virů ženy lze poměrně snadno odvodit ze skutečnsti, pro jejich genderlekt je výměna pohlazení formou sdílení intimity a tudíž je pro ně podstatnější - rozhodně nedoporučuji hledat v tom nějakou známku snížené inteligence. Dokonce je to možná projev vyšší sociální inteligence (bohužel v kombinaci s jistou nezkušeností, ale všichni jsme v nějaké oblasti nezkušení). Nápor systému hormonálních odměn je tak silný, že může zaskočit i jinak veskrze racionálního jedince.

Černá sanitka jezdila vždy
Pokud si myslíte, že HOAX je něco, co se zrodilo až s internetem, tak vás budu muset také zklamat. Internet jen umožnil dřívějším fámám dnes známým jako urban legends neboli městské pověsti zmutovat do velmi nakažlivé podoby. Pokud se chcete dozvědět víc, doporučuji prostudovat trilogii Černá sanitka od etnologa Petra Janečka - ostatně některé časté HOAXy jsou tam označeny jako příklady prastarých městských pověstí.

Virální marketing
Přestože z výše uvedeného lze v celku obstojně pochopit, jak to, že se HOAX šíří, stále mi není jasné jak vzniká. Tedy částečně - jak by se dal zneužít HOAX na mailu mě napadá - naposledy, když mi přišlo něco řetězového, tak to obsahovalo asi 120 e-mailových adres. Pokud je ten systém dobře udělaný, tak to dříve nebo později doputuje ke sběrači adres, který je zařadí na seznam, kam zasíla SPAM. A nejhorší je, že moji adresu ohrožuje každý blbec, který ji do toho hromadného mailu dá a němůžu s tím moc udělat.
Taky se tím dá mapovat síť sociálních vztahů, díky které můžeš SPAMu měnit hlavičku a zaměnit ji za nějakou důvěryhodnou adresu pro příjemce.
Jeden čas mi chodil SPAM, který tvrdil, že je ode mě osobně - což mě dost naštvalolo, protože mi to znemožnilo užívat filtr který maily posílané sobě používal jako zálohování dat.
Facebook je pak geniální zařízení na produkování cílené reklamy, protože ze vzájemné komunikace dokáže vytáhnout vztahy ve skupinách pomocí mechanických algoritmů a zjistí, na koho zatlačit, aby ovlivnil co nejvíce lidí, dokonce lze vystopovat, kdo je šedá eminence, která sice moc nemluví, ale tahá účinně za nitky. Sociální sítě jsou nejúčinějším nástrojem sociálního inženýrství, které zatím kdo stvořil. (A co si budeme povídat - G+ má být vylepšenou verzí Facebooku.)
V posledních letech si toho všimli i marketingoví agenti a využívají tohoto systému jako virálního marketingu (nomen omen) - stačí si zaplatit nějaké komuikativní lidi, kteří rozšíří osobní doporučení v těch správných klubech a lidské kognitivní procesy se už postarají o rozšíření samy - ostatně doporučuji nahlédnout na tento článek na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nemyslete_na_slona

SHRNUTÍ
Víme jak a proč se HOAX šíří, víme jak ho lze zneužít - ale stále zůstává záhadou, kde vzniká.
Věřím tomu, že první HOAXy mohli vzniknout náhodnou shodou okolností, věřím tomu, že někeré z nich byly velmi dobře napsané novinářské kachny, u kterých mi je také jasné, proč vznikají, z úvodní citace vyplývá, že některé byly vypuštěny jako recese - ale mám pocit, že v současné době je HOAX tak známý fenomén, že je často někdo vytváří záměrně a bez výše uvedených záměrů zneužití.

Post has attachment
#islamofobie

Martin Rota mi velmi dlouho mluví z duše. Přestaňme kvůli cizím teroristům přehlížet vlastní radikály: řekněte mi, v čem se liší odsuzování islámu na základě radikálních teokratických států od odsuzování ateismu na základě poukazování kam ho dovedl Sovětský svaz?

Kdo hází muslimi do jednoho pytle by se měl vyrovnat s pařížským policistou Ahmedem Merabetem, který ač sám muslim, zemřel při snaze zasáhnout v redakci Charlie Hebdo, o které by jen ignorant nevěděl, že zesměšňuje jeho víru.

Post has attachment

Kdyby vypukl hladomor, bylo by zábavné sledovat, jak postupně přestáváte postovat fotky svých koček.

Post has attachment
Svět je občas neuvěřitelně krutý - asi před měsícem se mi konečně podařilo si pořídit komplet Feynmanovy přednášky z fyziky i s doplňkem a dnes se dozvím, že právě vyšlo nové, revidované vydání s příklady navíc - a prý těch opravených chyb není málo :-(
Wait while more posts are being loaded