Profile cover photo
Profile photo
Ivan Kupka
5 followers
5 followers
About
Posts

Post has attachment
nejsme takoví....

Slyšíš? Ptám se tě zdali vůbec někdy měl jsi jakýkoliv pocit třeba radost žal zda taky občas cítíš chladný osten viny.

Už je to dávno cos svět tvořil k obrazu svému a my jsme jen pouhé zbytky spadlé z prstů zamazaných od hrnčířské hlíny.

Zábly tě tehdy ruce když ušpiněné jsi je v moři omyl plném hluboké a čiré chladné vody tak už vzpomínáš si maně?

Prý zažhnuls život v nás když s podvečerem horkým dechem zahřívals své prací unavené a chladem promodralé dlaně.

Věz že jsme ta malinkatá a bezvýznamná stvoření co k pobavení tvému se teď hemží a jako hmyz se plazí u tvých nohou.

Jo jsme to vážně my ty malé kousky hlíny obživlé z nichž mnohé pocit dobrý mají když ve svých chrámech klanět se ti mohou.

Slyšíš? Ne všichni ale dobře spíme pod tvou kuratelou když se svými strachy chvějeme se během tmavých bezměsíčních nocí.

Ne každý spokojil se s tezí že to všechno vzniklo rozmarem tvým snad jen pouhou tvojí touhou jako ukázka tvé nikdy nekončící moci.....

......tak mě slyšíš?......všichni nejsme takoví!!!
Photo

Post has attachment
Jedním směrem....

jen jedním směrem cesta životem nás vede
už skoro zapomněl jsem na vůni tvých vlasů
a přesto denně stojím na nádraží u okýnka
kde se marně snažím koupit lístek směrem proti času
Photo

Post has attachment
nosíš mé jméno.....

stvořená z moci plné kouzel za zvuků nočních běsů vyjících na měsíc jenž nám nedovolí spát
_
s kolíbkou vyrvanou za stromu v tomhle lesu sovy tě tiše hlídají když sama jdeš si večer hrát
_
znalá starých temných umění jak z plátna barvou život stvořit z výše máš teď nadosmrti dáno
_
snad svět tě léty příliš nezmění kéž k tobě milostné bude slunce při východu každé nové ráno
Photo

Post has attachment
deprese....

tancuj... to tenkrát znělo nocí velmi zvláštně z nehybných rtů žhavá slova plná vášně když srdce tango rytmem provází

vím... měl jsem vědět že do pekel se zase ženu bylas jak prostřený stůl se zvláštním menu ten krásný symbol nesnází

proč...tohle stalo se a proč zas dnes se kaji sám hladov ulehnu jiný se z tebe nají samoten schoulený si v koutě usedám
_
ráno... prý moudřejší je nežli večer snad zase smát se budu teď však bych vzteky brečel to díky sobě život v duchu proklínám
Photo

Post has attachment
deprese....

tancuj... to tenkrát znělo nocí velmi zvláštně z nehybných rtů žhavá slova plná vášně když srdce tango rytmem provází
_
vím... měl jsem vědět že do pekel se zase ženu bylas jak prostřený stůl se zvláštním menu ten krásný symbol nesnází
_
proč...tohle stalo se a proč zas dnes se kaji sám hladov ulehnu jiný se z tebe nají samoten schoulený si v koutě usedám
_
ráno... prý moudřejší je nežli večer snad zase smát se budu teď však bych vzteky brečel to díky sobě život v duchu proklínám
Photo

Post has attachment
Vydrná Slovensko 18.8.2018 - honor7
Photo

Post has attachment
padlý anděl....

jsi pro mě zakázaná i když jednou měl jsem tě už na dotek své dlaně
a taky sametová když ve tmě s povzdechnutím hladil jsem tvá záda
říkali přelétavá však s křídly spíše anděl s drápy krvelačné saně
a na vždy nedostupná když nikdy jsi neřeklas mi .....
-
..... "já tě vážně mám tak ráda"
Photo

Post has attachment
padlý anděl....

jsi pro mě zakázaná i když jednou měl jsem tě už na dotek své dlaně
a taky sametová když ve tmě s povzdechnutím hladil jsem tvá záda
říkali přelétavá však s křídly spíše anděl s drápy krvelačné saně
a na vždy nedostupná když nikdy jsi neřeklas mi .....
---
..... "já tě vážně mám tak ráda"
Photo

Post has attachment
na atomové úrovni....

jako neutrino jenž zalétá k nám z dalekých galaxií tak závojem který tvé jádro kryje chtěl bych proniknout do tvého pulzujícího horkého nitra

kde na úrovni atomů tvořených houfem částic kolem rozzářených jader bych s lehkou interakcí proplul blízko až téměř na dotek jejich elektronových drah

elektron jemně postrčil bych stranou tak aby změnou dráhy povyskočil na vyšší energetický stupeň a při přeskoku zpět by vyzářil svou energii směrem ke mně

však netečný ke všem těm kvarkům v jádře minu ohbí jeho dráhy a volně prolnu zpět do okolního prostoru abych nezachycen pokračoval dál.... až na konec známého vesmíru

Photo

Post has attachment
míjení....

tak jako když malá míjí velkou na hodinkách i já tě míjím když mi znenadání zkřížíš cestu a zase mizíš v davu
-
byl to jen užaslý a nečekaný pohled na tvé bledé líce všechno je náhle pryč a já ani nestačil za tebou otočit svou hlavu
-
jen krátký okamžik a přesto něco hrne se mou vyschlou schránkou do světa v němž mnozí slepí jsme a k sobě hluší
-
pomalu se otáčím když ztratil jsem svůj směr a zmámený si hledám ono místo kde nalezl bych balzám na svou duši

Photo
Wait while more posts are being loaded