Profile cover photo
Profile photo
Martin Chochola
78 followers
78 followers
About
Martin's posts

Post has attachment
fotky
2017 - 01 - Chuchelský háj

V Praze je vyhlášen stav nejvyššího smogového ohrožení – hlavně nevětrat, natož vycházet ven. U nás na kopci je blankytně modrá obloha a sluníčko, to si říká o výlet do Chucheláku – projdeme se sněhem, pozdravíme daňky, kouknem shora na šedou Prahu… Stejný nápad mělo evidentně milión lidí, z čehož půlka to ještě upgradovala a vyrazila na prkýnkách. Rozdíl ve vzduchu na kopci a pod kopcem je fakt enormní, z nadhledu to vypadá, že na Praze sedí hromada šedé hmoty, kam se hrabe Ostrava nebo Peking. Ufff…

Post has attachment
fotky
2016 - 11 - Národní třída

Tradiční pocta k 17. listopadu. Počet nahlášených demonstrací „za“ a „proti“ je enormní. Kde jsou ty časy, kdy jsme si mohli užívat atmosféru svíček v setmělém podloubí. Letos vyrážíme hned po obědě, ve snaze vyhnout se všem těm řečnilům, pseudopolitikům a davovému šílenství vůbec. Podloubí je uzavřené, památník se přesunul ven. Všude plno lidí, poměr občanů a orgánů tak jedna ku jedný. Turisti valí oči a fotí o sto šest. Děti valí oči a seznamují se se základy pyromanie. I přes brzký čas se už tvoří ostrůvky světla – emoční náboj zůstává, atmosféra a pieta jsou ovšem ty tam…

Post has attachment
fotky
2016 - 10 - Řenkov

Podzimní sociálně-houbařské povyražení na Řenkov. Kromě toho, že jsem opět cestou zabloudil (ano, s tímhle místem mají navigace fakt problém a když se jede po tmě, nelze se spoléhat ani na vlastní orientační nesmysl) máme krásné, typicky podzimní počasí: zima, mlha, mokro, lezavo, olověná obloha a tlející příroda. Ideální pro postapokalypticky zaměřené fotografy. Houby jsme našli všehovšudy dvě: jednu olezlou babku a jeden extra velký kotrč, o jehož jedlosti jsem měl (asi neoprávněné) pochybnosti. Taky jsme našli tele, uprostřed lesa, nicméně ani lákavá představa šťavnatých steaků v nás nevybudila dostatečně silné lovecké pudy. Tak alespoň to sociálno že bylo naplněno...

Post has attachment
fotky
2016 - 08 - Ghóta

Fotodokumentace pračlověčího příběhu Letního dětského tábora Ghóta 2016. Takhle nějak to může vypadat, když pošlete své dítě k nám na tábor... Více na www.ghota.net

Post has attachment
fotky
2016 - 08 - Hluboká

Pár, opravdu pár fotek z letošního tábora Ghóta - vybral jsem ty, na kterých nejsou lidi. Zbylých cca 3000+ fotek je k nalezení na www.ghota.net

Post has attachment
fotky
2016 - 07 - Jezerní slatě

Poslední den na Šumavě nastavujeme jako odpočinkový (přeloženo - vozíme si šunky autem a občas z něho vylezeme). První zastávka Borová lada a její vyhlášený sovinec. Když ani po deseti minutách nevidíme jedinou sovu, místní správce se nad námi slituje a ukazuje nám, jak/kam musíme koukat. A ejhle - jedna, druhá, třetí... Nakonec jsme docela úspěšní (na poměry ňoumů turistů). Dál projíždíme srdcem Šumavy - Modrava, Kvilda a Horská Kvilda, a říkáme si, že sem se jednou chceme vrátit i pěšky. Fascinuje nás Chalupská slať, to je prostě luxus, naopak Jezerní slať nic moc (napřiklad chybí to jezero...). Končíme v Antýglu, poštípání triliónem komárů sedáme do auta a hurá domů...

Post has attachment
fotky
2016 - 07 - Šumava, Boubín

Patřičně vyděšeni/natěšeni vyprávěním dřívějších návštěvníků (kopec jak sviňa, málem jsem vypustil/a duši...) namasírovali jsme všechny svaly a vyrazili na Boubín, očekávajíc brutální výšlap a pralesní skvosty. Po dvou hodinách po asfaltce do sic táhlého, leč mírného kopečka dorazili jsme k luxusnímu schodišti, a pak už vrchol a vyhlídka coby kamenem dohodil. Aneb fakt nemá cenu věřit subjektivním popisům "náročnosti" výšlapů. Vyhlídka hezká, kde je sakra ale ten prales? Po konzultaci s mapou vydali jsme se na NS Boubínský prales, abychom zjistili, že stezka vede okolo pralesa, přičemž mezi stezkou a pralesem je třímetrový plot, takže do samotného pralesa nestrčíte ani nos, natož objektiv. A když náhodou jo, tak je v pralese takovej chaos, že z toho žádná rozumná kompozice prostě nejde. Drobné zklamání kompenzuje Boubínské jezírko obklopené miliardou sytězelených přesliček vyrůstajících přímo z vody...

Post has attachment
fotky
2016 - 07 - Šumava, přes Špičák k jezerům

Tahle trasa se na Šumavě prostě nedá vynechat, to by bylo jako jet do Paříže a nevidět Eiffelovku. Chvíli (opravdu jen chvíli) jsme si mysleli, že zkusíme cesatu přes vrchol Špičáku, nakonec jsme se pokorně spokojili s důchodcovským chodníčkem po úbočí (a navíc si užívali sebevrahy na kolech řítící se přímo dolů po downhillových tratích). Jezera - Čertovo a Černé - jsou neuvěřitelně čistá, a vzhledem k porůznu popadaným stromům fotograficky vděčná. Pokud navíc chytnete alespoň trochu šikmé světlo, stává se z barev něco, co jinak můžete vidět jen v Yellowstoneu...

Post has attachment
fotky
*2016 - 07 - Šumava, Stožec a Nové údolí *

Tak schválně, kdy naposled jste jeli parní mašinkou do nejmenšího českého nádraží (Nové údolí), kde všechno (silnice, koleje, ČR) končí. Lístek je sice asi 100x dražší než na standardní vlak, ale za historický exkurz a milou oblsuhu, která neváhá kabinu strojvůdce napěchovat dětmi, na zastávkách bezostyšně pálí jednu od druhé, pokřikuje na hasiče doplňující vodu dvojsmyslné narážky a na požádání upouští oblaka páry to prostě stojí. Na Stožec (Stožecká skála, 974 nm) je příjemná vycházková cesta rozkvetlou krajinou a pak chvíli lopuchovým lesem, skála samotá a výhled z ní ovšem žádná velká bomba není...

Post has attachment
fotky
2016 - 07 - Šumava, Bavorský les

Patřičně zdecimováni z včerejšího výšlapu na Plechý vyrazili jsme do Bavorska, neboť jak známo, Němci maji své turistické trasy vyasfaltované a vychodníčkované (no dobře, generalizace, ale něco na tom je), což naše namožené nohy jen uvítají. První zastávkou byla Okurka (Baumwipfelpfad), která je sice designovým skvostem, ale na Stezku korunami stromů u Lipna teda nemá ani náhodou. Okolní cesta Bavorským lesem je fakt odpočinková procházka lesoparkem a lesní zoo zároveň, přičemž zapomeňte na klece, ploty a voliéry - jediné od cesty opravdu natvrdo oddělené zvíře byla medvědice se třemi medvíďaty, ostatní zvířata sdílí les tak nějak s vámi a bariéru tak tvoří jen dvaceticentimetrová strouha vedle cesty nebo pěticentimentrový obrubník chodníku. Což je třeba v případě divokých prasat docela adrenalin. Výběhy zvící mnoha kilometrů, minimální viditelný vliv člověka, neustálá pozornost, kde se co šustně (protože na každém stromě může číhat rys). Hezká procházka...
Wait while more posts are being loaded