Profile cover photo
Profile photo
SMARTtravel Petr Smítka
13 followers -
Zimní dovolená v Alpách, lyžování Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Francie. Léto - cyklozájezdy, turistika, rafting, pobyty Alpy i moře.
Zimní dovolená v Alpách, lyžování Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Francie. Léto - cyklozájezdy, turistika, rafting, pobyty Alpy i moře.

13 followers
About
Posts

Post has attachment
Vypravuji se napodruhé dobýt hrad Najštejn (je to zkomolenina původního ambiciózního jména Neustein, ale dialekt nám to jméno nějak sežvejk).
Poprvé, před týdnem, to nějak nevyšlo, toulavá mě namísto k němu zavedla na sousední hřeben u Telšských skal.
Ale dnes jdu najisto.
Na pastvině u rodící se kapličky zanechávám auto a sbíhám dolů do údolí Bíliny k rozvalinám středověkého mlýna. Hned za mostem odbočuji vlevo do svahu a stoupám vzhůru. Nejdříve podél bezejmenného vyschlého přítoku, pak se cesta odklání vlevo a zanedlouho před sebou vidím mohutné valy kdysi bezpochyby mohutného hradu.
Nu, nezbylo z něj skoro nic. Jen kupičky kamení, ďolíky v zemi různých velkostí, rokle jako relikt základů hradního paláce a.... jedno okno. Kamenné okno vyzděné v malé skalní špeluňce, shlížející dolů na jih směrem k Jirkovské nádrži (která tu tehdy samozřejmě nebyla). Kdo se tam díval a jak za to okno chodil? Poslední ránu rozpadajícímu se hradu prý dali němečtí hledači pokladů.
Jít zpět stejnou cestou - to se nedělá, shopkat dolů strmým srázem na jih k Jirkovské přehradě je o ústa a tak se vydávám na opačnou stranu, na sever. Kráčím hlubokým bukovým lesem po hřebenové cestě, do které se nenápadně vplížily i smrky a borovice. Pak kapku cestou necestou sbíhám na cestu v údolí. Další bezejmenný potok. S vodou. Nade mnou slyším mocné praskání, tuším srnčí stádo, ale nevidím ho. Kdyby ta němá tvář uměla mluvit, nejspíš bych slyšel i jadrné klení. V prudkém svahu na klouzavém listí mezi volnými balvany a bezpočtem klád a větví by se nebylo čemu divit.
Přicházím k hrázi Jirkovské přehrady. Vítá mě tu nápis umístěný na zavřené závoře: Veřejnosti vstup zakázán, prostor je monitorován. OK, beru na vědomí, nejsem veřejnost, jen se musím hold do kamery usmívat...
http://Mapy.cz mi sdělují, že v levém svahu kousek nad hrází se nachází jeskyně. Svah je opravdu dost prudký, plný skal a balvanů. Jak v takovém chaosu najít jeskyni a jak se v takovém suťovisku vůbec jeskyně může udržet je nad moje chápání. Jeskyni hledám marně.
Svah se jeví jako naprosto panenský, chvíli mám pocit, že jsem první člověk na světě, kterého napadlo se tu vláčet. Pak zakopávám o plechovku Coca Coly. Hm. No tak jsem druhý. Cesta dle očekávání široko daleko žádná, všímám si ale nenápadných, ale rozumně vedených steziček lesní zvěře. Po jedné z nich se vydávám a supím po ní svahem šikmo vzhůru. Cestou potkávám pár překvapením oněmělých srnek. Chvíli nevěří, pak mizí několika skoky kdesi v jiné dimenzi. Jsem nahoře. Napojuji se na lesní cestu vedoucí podél hrany svahu. Pak se les otevře a nabídne mi krásný výhled na Jindřišskou s Jedlákem.
Hop a skok přes palouk a už jsem zpět u rodící se kapličky, za níž odpočívá můj vůz.
Odjíždím. Abych se zas jednou vrátil :-)
Najštejn 12.08.18
Najštejn 12.08.18
photos.google.com
Add a comment...

Post has attachment
Je horko, autem vyrážím do hor. V plánu mám dobýt zříceninu hradu Najštejn. Zastavuji auto kousek za návsí v Jindřišské. Severovýchodní obzor je tmavý, blíží se dnes již třetí bouřka. Ta se však po překonání hřebenů Krušných hor rozjíždí směrem na Most a České středohoří.
Nořím se do ticha a vůní hlubokého bukového lesa a po lesní cestě scházím dolů ke vzdutí Jirkovské nádrže na říčce Bílině. V půli cesty málem zakopávám o ostrůvek učebnicových babek, rašících ze štěrkové sutě. Hold, když musíš, tak musíš....
U křižovatky prozkoumávám ponuré kamenné torzo středověkého mlýna, ležícího překvapivě vysoko nad říčkou. Nacházím dnes již zarostlé, ale pořád ještě jasně zřetelné kontury přívodního kanálu. V jednom místě jeho koryto prochází romantickou skalní soutěskou, nejspíš uměle vyhloubenou. Vstup do soutěsky si přehradil dlouhým pavučinovým vláknem malý pavouček. Na poslední chvíli si vlákna všímám a protahnuji se pod ním. Pavouček to snad ocenil....
Zhruba 300 m nad mlýnem nacházím místo, odkud se do náhonu dostávala voda z Bíliny. Suchou nohou přeskakuji po kamenech říčku na pravý břeh, kde opodál prochází vozová cesta. Ne, nejkratší cestou vzrostlým kopřivovým lesem k ní nepůjdu. Hopkám po písčinách a balvanech pravého břehu až do místa, kde se cesta více přimyká k říčce a přístup k ní je bez kopřiv.
Neznačená odbočka k Najštějnu je přede mnou nějakých 200 m za pravostranným bezejmenným potůčkem. Já v tu chvíli ale chytám "toulavou" a z cesty do prudkého svahu odbočují dřív. Lezu do strmého svahu, nohy podkluzují, pak šplhám mezi skalisky a konečně dosahuji vrcholu hřebínku.
Navigace potvrzuje mé tušení - hrad je kousek ode mě, ale mezi mnou a jím zeje hluboká rokle bezejmenného potůčku. Je čas na náhradní plán. Při podrobnějším zkoumání navigace shledávám, že opačným směrem, než hrad, se nachází trojice zajímavých skal nazvaných Telšské podle nedaleké malé osady.
Nejdříve kráčím rostlým lesem. Pak se ke mně odněkud přitočí zarostlá lesní cesta, která mě přivede až ke skalnímu majestátu dramatického vzezření se jménem Náhorní věž. Je odtud pěkný výhled do údolí a na hrbatý horizont Českého Středohoří. Další dva skalní útvary - Telšská věž a Cimbuří - jsou bezpochyby také úžasné, ale jejich dramatické výjevy jsou zastíněny hustým bukovým porostem. Třeba někdy v budoucnu les zmizí (ne, že bych si to přál) a skály se budou hrdě dmout a vypínat nad hlubokým údolím Bíliny jako americký el Capitan. Ale radši ať si svůj skrytý půvab ponechají. Přízeň a zájem lidí bývá většinou pro předmět jejich přízně a zájmu zničující...
Telšské skály 04.08.18
Telšské skály 04.08.18
photos.google.com
Add a comment...

Post has attachment
Autem vjíždím do obce Korozluky. Ze silnice vypadá tak nějak zaprášeně zanedbaně, ale nyní na mě okázale vzhlížejí až kýčovitě dokonale haciendy a la Toscana. Zastavuji pod pastvinou na nezastavěné parcele a vyškrábu se vzhůru na hřeben a odtud podél vysílače po polní cestě někam k jihu. Alej divokých ovocných stromů, křoviny, kukuřičné pole, bezdomovecká sluj, v hustém křoví torza základů nějakých staveb... Při cestě zpět k autu si cestu zkracuji přes soukromou pastvinu. Když už pak odjíždím, zamává na mě nějaký mladík a sděluje mi, že jsem kráčel po soukromém pozemku a že to se nedělá. OK. Jedu dál a zastavuji na krajnici před odbočkou na Skršín. Chci se vyškrábat na kopec Pec ležící v poli proti odbočce. Ale je to oříšek, žádná cesta tam nevede. Jdu podél svodidel až za kopec. Tam nacházím mezi křovisky malou stezku. Po okraji obilného pole dojdu k úpatí homole, pak se po nízké voňavé trávě vyškrábu vzhůru. Je tu strom, keř a výhled do údolí, kde akorát projíždí malý vláček. Sbíhám po nejpovlovnější straně homole směrem k trati a ve stopách po polní technice dojdu obilným lánem až k autu. Přejíždím do obce Bělušice. Je tu prastará tvrz, dnes soukromá a nepřístupná, pár zbohatlických stavení a na konci obce věznice. Za věznicí se na mě zpoza horizontu vyboulí kopec Milá. Odbočuji vlevo a po úzké pěkné asfaltce sjíždím do vymazlené obce Kozly. Spěchám do Muzea českého granátu v Třebenicích, dle internetových stránek by měli mít otevřeno do 17 hod. Cestou se stavuji v Libčevsi, z dálky mi přišlo, že tam mají romantickou hradní zříceninu. Není romantická. Ale kousek vedle pěkný parčík s jezírkem. Před třebenickým muzeem zastavuji před pátou. Je 30.06. a mají otevřeno jen do 16 hod. Do 17 hod až od zítřka. K místním vinařským závodům se stahují porůznu po cestě lidé. Dle oblečení a vybavení to vypadá, že jdou do letního kina. Prý ne, jdou na degustaci... Jedu přes Děkovku kolem romantické zříceniny Hrádek, někdy zvané Oltářík, do obce Lhota. Odtud pěší výšlap na Lipskou horu, shora pěkný výhled na jih. Za hustým porostem na severu prosvítá jako přízrak Milešovka.
Za soumraku při cestě domů míjím pastvinu se stádem pasoucích se koz. Pomalu zastavuji u ohrady, kozy se pomalu směrem ke mně dávají do pohybu. Nejdřív jedna, pak všechny. Koukáme na sebe přes plot s oduševnělým výrazem plným očekáváním. Ale žádné akce se ode mě nedočkávají. Tak se postupně opět rozpomínají na to, proč tu jsou a znovu začínají hlasitě užírat trsy trávy. A pomekávat. Některé pomekávají předpisově, jiné ve své náruživosti pomekávají za současného přežvykování a ten zpotvořený zvuk namísto mekotu člověk nechce slyšet moc často... Jedna z koz má jasno - nejlepší tráva je za plotem. Soustavně prostrkává hlavu skrz drátěná oka a plnou vahou se zapírá do plotu, aby dosáhla pro svůj vytoužený vzdálený trs. Je to tak podobné lidskému počínání, až mě mrazí....
Druhý den vyrážím k nenápadnému, ale malebnému kopečku Tobiášův vrch mezi obcemi Bělušice a Kozly. Hezky to tu voní levandulí a šafránem. Přejíždím za Kozly. Ponechávám auto u ohrady se 4 koníky. Klisna s hříbětem se procapují po place, další 2 jsou za nimi na obrovském plakátu… Vyrážím pěšky třešňovou alejí (třešně jsou výborné, sladké, ale díky teplu a suchu malé skoro jako rozinky) ale díky a pak jehličnatým lesem na horu Dlouhá. Od severu je hora kompletně porostlá lesy, z jihu je kompletně holá, porostlá jen voňavou travou. Za války tu prý byl vysázen hákový kříž... Nahoře pěkné dřevěné posezení, odtud překvapivě úchvatný pohled na Oblík, Hoblík (Srdov+Brník), Ranou, Milou, Hazenburk a v dálce Říp. Na jižní straně sbíhám podél bývalého malého lomu k silnici a odtud zpět k autu. Přejíždím do ještě otevřeného muzea granátu v Třebenicích a pomlsám si na čokoládě v třebenické údajně vyhlášené čokolaterii. Pak autem přejíždím do obce Košťálov, odtud výstup na skalnatý stejnojmenný vrchol s hradní zříceninou. Shora 360 st. dokonalý rozhled. Někdo v údolí sem posílá dron, ten nehnutě stojí v prostoru a kouká na mě. Nepříjemné. V rychlosti ještě za soumraku prozkoumávám obec Skalku s dochovanou věží sloužící jako hladomorna a pak už domů.
Add a comment...

Post has attachment
Auto nechávám na parkoviště u koupaliště ve Vysoké Peci. Odtud nejdříve po žluté, na cca 1 ,5 km žlutá odb.vpravo a já jdu vzhůru vlevo kolem krmelce až na horní traverzovou nezpevněnou lesní cestu. U převislého kamene u cesty odb. svahem vzhůru ke skalnímu útvaru Jižní věž, od ní pak na východ po vrstevnici ke skále Šaman. Dále na východ mírně stoupám až k další horní traverzové nezpevněné lesní cestě. Od ní se pak musím spustit po spádnici o cca 100 výškových metrů ke skále Prsty a po vrstevnici dále na východ v prudkém relativně nesoudržném svahu k útvaru Skalní Brána. Pokračuji dál po vrstevnici v hodně prudkém nesoudržném svahu ke skále Dravčí masiv a podél jeho východního okraje sestupuje prudkým svahem na asfaltovou starou cestu. Po ní západním směrem mírně z kopce k Terezině vyhlídce. Poté pokračuji západním směrem cca 500 m, pak se spouštím bukovým lesem dolů, v dolní části svahu narážím na zarostlou svážní lesní cestu, po ní až k Žeberské lípě (je z ní jen povalené torzo za plotem). Odtud po asfaltce (bývalý hlavní tah na Horní Jiřetín, pak odb. vpravo na lesní cestu, na níž je ještě tu a tam patrné štětování a patníky (nejspíš hodně stará pův.hlavní cesta). Napojuji se na malou asfaltku a odb.vpravo mírně do kopce, napojuji se na žlutou, kruh se uzavírá, přicházím k autu u místního koupaliště
Add a comment...

Post has attachment
Z obce Černice přes Šramnický potok, chvíli po modré, pak vzhůru svahem. Skalní útvary v prudkém svahu po vrstevnici od východu na západ Trojúhelník - Král - Dolní hlídač. Prudkým nesoudržným svahem vzhůru kolem skalního útvaru Horní hlídač ke staré asfaltové cestě. Po ní na východ ke skalnímu útvaru Horní vyhlídka. Avízované útvary Dolní vyhlídka a Schody do nebe nevidím. Po asfaltce jdu zpět na západ cca 1 km, pak odbočuji vlevo na neznačenou lesní cestu, která vede až dolů ke Šramnickému potoku. U prudkého levotočivého úvozu po pravé straně skalní rozsocha, pod ní pak zřícenina hradu Alberk. Dole na cestě torzo mrtvé srnky. Autem domů přes Horní Jiřetín a Novou Ves v Horách s odbočkou k loveckému zámečku Loviště (patří Lesům ČR).
Add a comment...

Post has attachment
Add a comment...

Post has attachment
V pátek večer zapadlo slunce do peřin a vystrnadilo z nich mraky a krutý déšť. Aspoň tak to věstily prognózy. No, je pravda, že se slunci z peřin moc nechtělo, kapku skráplo, ale očekávané dramatické zvýšení průtoku se nekonalo ani trochu. Skály se v deštíku opláchly, vyschlé lesy a žíznivé krávy se napojily a na Salze dováděla po celý víkend šestice "SMARTíků" na orinocích a jeden "Kentaur" na kajaku. Byli jste prima a bylo to fajn, těšíme se na Vás příště. Martin a Petr
http://www.smarttravel.cz/zajezdy/vodacky-vikend-salza/
Add a comment...

Post has attachment
Za celý víkend vodní kapky pouze z řeky či rosy - ani jedna z deště. Stavění stanů v suchu, balení stanů v suchu... No tomu se říká unikát. Ale stalo se. Salza s krásným průtokem 30 m3/s (vodní stav 160 cm), hrála všemi odstíny tyrkysu, na stráních se pomalu začaly rýsovat barvy přicházejícího babího léta. Dva dny jsme s perfektní partou sjížděli tuto perfektní řeku. Užili jsme si jí do syta a já už se těším, až nám zase vyhládne na další vodu. Petr
http://www.smarttravel.cz/zajezdy/vodacky-vikend-salza/
Add a comment...

Post has attachment
Prodám nafukovací kanoe Orinoco (Gumotex): 2-místná nafukovací kanoe, osvědčený typ pro divokou vodu i na pohodu, samovylévací dno, sedačky, stehenní popruhy, materiál Mirasol. Loď plně funkční, přední tubus trošku uchází, ale v normě. Nad rámec standardní výbavy loď opatřena obvodovým bezpečnostním lanem.
Cena 18tis Kč
Orinoco na prodej
Orinoco na prodej
photos.google.com
Add a comment...

Post has attachment
Ahoj vodáci. Salza se předvedla v celé své kráse, zářila všemi možnými tyrkysovými odstíny a vůbec jí nevadilo, že na vodočtu je pouhých 140 cm (cca 12 m3/s). Ani nám to nevadilo, peřejky byly, koupání bylo, adrenalin byl . A brambora taky. Díky za účast, byli jste prima. Martin s Honzou. A Petr. Brooo.
http://www.smarttravel.cz/zajezdy/vodacky-vikend-salza/
Add a comment...
Wait while more posts are being loaded