Profile cover photo
Profile photo
Lukáš Marek
166 followers
166 followers
About
Lukáš's posts

Post has attachment
EDIT: PRODÁNO
Zdravím. Prodám Kingston HyperX Blu 8GB (2x4GB) DDR3 1600 XMP (KHX1600C9D3B1K2/8GX).
Našel jsem je v šuplíku z nevyužitého projektu. Pouze jsem je rozbalil a vyzkoušel. Fungují bez problému. Mají "doživotní záruku" od Kingstonu.

Cena 1000,- při předání v Brně a okolí (přivezu) nebo +90,- DPD po ČR (při platbě předem na účet).
Photo

Post has attachment
EDIT: PRODÁNO
Dobrý den, mám tu 3 měsíce používané DDR4 od Kingstonu (kupováno 20.5. , pak se ležely v šuplíku) - Kingston HyperX Savage Black 16GB (2x8GB) HX421C13SBK2/16 . Záruka 120 měsíců. Jsou s původním obalem a dokumentací.

Cena: 2500,-
Brno (a okolí)

Při rychlém jednání i přivezu ;)

https://www.czc.cz/kingston-hyperx-savage-black-16gb-2x8gb-ddr4-2133/178744/produkt


Post has shared content

Post has attachment
... trocha dnb k práci

Post has shared content
... nový rozměr slova "hrát si na písečku" :)
plážový 3D art. pro případ, že by bylo pěkně, tak byste mohli něco malého vystřihnout na pískovišti. třeba.

via +Čilichili 
Photo

Post has shared content
Google Glass v minulém století.
Photo

Post has shared content

Post has shared content
Rozpoznávání hlasu funguje u Google už dávno, jakmile jsem ho poprvé zkusil v češtině, byl jsem šokován, že je tak přesný a nemohl jsem tomu uvěřit. Psal lépe, než já. Rozuměl dokonale. Nyní bude integrován do Chrome a dokonce i do Google Docs. Bude to už víc, než diktát, prohlížeč se nám bude učit rozumět. Leccos již i umí.

Chtěl jsem si to sám vytzkoušet, tak jsem zapojil sluchátka s mikrofonem a řekl: “Jaké je počasí v Praze?” Ano, skutečně, na google.cz rozumí i česky, ovšem jen pro vyhledávání v diktátu, inteligence Siri je zatím jen v angličtině. Reakce Google mne opět šokovala a ještě více, než při prvních pokusech, před pár lety. Google rozvinul svou technologii a dokáže se bezdrátově a bez jakéhokoli přídavného zařízení napojit na jakoukoli nejbližší kompatibilní bytost. Audio odpověď totiž nepřišla z reproduktorů, ale odněkud zdola. Pod mou židlí byla Viki, tříletá dcera, která zničehonic řekla: “Plší.”

Google má sice zcela revoluční biotechnologii, ale bude ji ještě muset synchronizovat, protože nepršelo. A i tak byla zvuková informace příliš strohá. Nicméně na monitoru to běželo skvěle, ukázalo mi to kompletní přehled počasí. Tak jen doladit to audio, ale člověk napoprvé nemůže chtít zázraky.

Pak jsem se Google zeptal: “Kde se dá v okolí najíst?” Na monitoru mi vyskočil výsledek během setiny vteřiny, kompletní mapa Prahy a tisíce restaurací. Mrňavý audio Google pode mnou byl chvíli zticha a pak pravil: “Najíšt? Hamání? Počkej! Psídu!” - vztyčil důležitě ukazováček a odběhl do skříně, kde začal rabovat. Další šok. Vůbec jsem netušil, že tam má Google servery. Hledal informace a já ho mohl při tom sledovat! Kolika lidem se tohle poštěstí? Hlasové vyhledávání má mnohem delší odezvu, jak jsem viděl na vlastní oči. Ze skříně čouhal Googlemu jen zadeček. Konečně spokojeně vytáhl plastový banán a jablko. Přinesl mi ho vítězně a povídá: “Hamání!” Dobře, nebylo to to, co jsem hledal, ale 3D tiskárnu ve skříni jsem zkrátka nečekal. Prostě bomba.

Potom jsem chtěl vědět, jaký je kurz koruny k euru. “Ošm.” - pronesl malý Google Voice Search, jen tak, mezi řečí, zatímco si hrál s kostkama. Bylo to opět blbě, ale na monitoru mi vyskočila přesná data. Chce to jen doladit.

Ještě jsem vyzkoušel obrázky. Zjistil jsem, že neumímm anglicky vyslovit “Prague”, aby mne pochopil. “Images” vzal hned. Vynadal jsem mu, že chci prostě obrázky. Až tehdy se mrňavý Google zvedl a řekl: “Objázky? Mám. Pšinešu!” - a odcupital k tašce z knížkama. Obrázkové vyhledávání je totálně pochroumané. Našlo mi to leporelo s Krtečkem a já chtěl fotky Prahy. Ale zase mi je Google přinesl až do ruky a to se počítá.

Za sebe tedy mohu říct, že jde o technologii zcela převratnou a geniální. Jen doladit to vyhledávání a žvatlavý hlásek. Který je jinak moc prima...

Post has shared content
Sedíme na chirurgické ambulanci na vyndání stehů Viki. Čekárna je úplně plná, snad 20 lidí. Na nikom není vidět nějaké zranění, jen dvě starší ženy, sedící zrovna proti sobě, mají obvázanou ruku. Usmály se na sebe. Ta jedna to nevydržela a ptá se druhé: "Můžu vědět, co se vám stalo?" Druhá mávla zdravou rukou: "Ale, pustila jsem si na ruku ve vaně vařící vodu a přitom jsem věděla, že je vařící, jen jsem byla nějak mimo a tu ruku tam strčila." Rozhodila rukama: "No může být někdo blbější, než já? A co vy?" Ta druhá poposedla a povídá: "No úplně to samý. To mi mluvíte z duše. Já zase měla ruku v troubě, zvoní telefon a jak už jsem ho v duchu brala, tak jsem si sáhla na rozžhavené tělísko. Přesně, jak říkáte, také si pořád opakuju, jestli někdo může být tak blbý," A pak se tam společně smály. Otevřely se dveře, z ordinace se ozvalo: "Další!" - a ze dveří vycházel asi šestnáctiletý kluk. S oběma zafačovanýma rukama. Okamžitě jsem vyprskl smíchy. Bylo to tak instinktivní, že se to nedalo zadržet. Kluk se ke mně otočil a povídá: "Co je?" Jen jsem ze sebe vypravil: "Nemáš ty troubu hned vedle vany?" Tím zvedli oči všichni v čekárně a všichni pacienti vybuchli smíchy. Dobrou minutu se nikdo nebyl schopný nadechnout a ten kluk vůbec netušil, která bije. Pak se z jedné lavice zvedl muž s bundou, slzel a pomohl tomu klukovi se obléct. Při tom si utíral slzy a říká mu: "Tak jsme to vyhráli, mám neblbějšího syna na světě." A kluk zase: "Co je?? Co jsem proved?" Z ordinace vykoukla doktorka, co se tu děje. Brečící otec jen zopakoval, že se tu soutěží o nejblbější zranění a jeho syn vyhrál. Doktorka vážně pokývala hlavou a řekla: "No, chytat holýma rukama zadní kolo motorky skutečně nebylo moc chytré." Zase řehot. Takovou zábavu tam ještě neměli. Kluk zčervenal. Jeho táta se prohýbal až k zemi a mezitím sípal: "Ale já jim nic neřek!" Obejevila se i sestra: "Někdo nový?" Podal jsem jí zdravotní kartičku a papíry. Nahlédla do nich a pak pokývala hlavou: "Jen vyndání šití... Dobře, tys spadla hlavičkou na topení?" - sklonila se k Viki a pohladila ji. "No, vlastně si prohlížela šicí stroj. Ale příliš zblízka." Manželka už ani neměla sílu mne kopnout, jen mne tak plácla a čekárna se pomalou sesouvala z lavic. Byli tak vysmátí, že už jim přišlo vtipné cokoli. Lidé kolem šedesátky se tu tlemili jako puberťáci. Poprvé se zasmál i ten kluk. Už konečně věděl čemu. Vidět humor běžných situací je děsivá a neovladatelná schopnost. A důvod, proč mne už nikdo nezve na smuteční obřady do krematoria.

Post has attachment
Photo
Wait while more posts are being loaded