Zpráva ze závodu Toulone - La Spezia
Od rána foukalo jako blázen. Lodě při „Sail parade“ nesly jen málo plachet, mnohé vůbec žádné. O to větší byla účast všemožných člunů, které nás doprovázely podél Francouzských břehů. La Grace vyrazila jen se spodní řadou podélných plachet a přední košovkou. 
Cestou jsme si vystřelili celou levoboční salvu že všech děl na pevnost Sain Luis. Bez povolení, ale naštěstí se to obešlo bez problémů. Střílet nás prostě nechtějí nechávat, přestože je to atrakce pro lidi jako blázen. 
Otočné body naší dráhy kontrolovali Francouzské bitevní lodě. Vítr stále sílí. Většina lodí se jede schovat do závětří ostrovů, aby uchránila své posádky před zvracením ve velkých vlnách. Mám stejný plán, ale ještě si něco musím vyřídit s MIRem. Ten zamířil na otevřené moře. Start je tradičně až večer, takže se plouží něco kolem 5-6 kn. La Grace přidává plachty a zanedlouho ho dohání. V ruštině ho voláme a blahopřejeme mu k vítězství minulé etapy a oznamujeme mu, že na jeho počest vypálíme celou pravoboční salvu. 
Z rádia se ozvalo, že děkují, ale ať se snažíme nezasáhnout plachty. To bychom rádi, ale máme jen slepé. Spouštíme vlajku a začínáme pálit. Na Miru ožívá  nadšení kadetů.
Obracíme a odplouváme za ostrovy. Tam jsem si dali oběd a cvičíme posádku. Původní startovní linie má být postavena cca 5 NM odsud. V rádiu se však ozývá, že je špatné počasí a tak mají nějaké potíže s postavením startu. Váhám s odplutím stejně jako jiné menší lodě v mé skupině, ale nakonec vyplouvám. 
Najednou je startovní čára postavena a v rádiu se ozvalo, že bude start na čas, ale jižněji, než bylo původně domluveno. Ženu loď co se dá, ale je jasné že mi nějaký čas bude chybět. Za neuvěřitelné považuji, že na horizontu se objevuje MIR pod plným prádlem. Z dobrého směru se rychle blíží a mě na čáře chybí 5 minut do „zero time“. Teď už se s tím nic nedá dělat.
Naštěstí jsou všechny malé a i některé větší lodě za námi. Jen doufám, že v cíli zase nepůjde o minuty, to by mě to mrzelo ještě víc...
Po startu se celé pole rozděluje na 3 skupiny. Jedna jede nesmyslně dlohou trasou kurzem 120° kde má výhodně foukat a to se jim vyplatí i když si zajedou. To jedou velké a rychlé lodě jako je třeba MIR, Pogoria, Gullden Leeu apod.
Druhá skupina jede okamžitě na sever. To je naročná technická křižovací trasa, kterou se nečekaně vydal i Amerigo Vespuci. Plovoucí krabice, co tamtudy nemá šanci bez motoru proplout. 
Třetí skupinu vede Alexandder von Humbolt II a za ním La Grace. Naším cílem je obeplout malou tlakovou níží kursem 90° ale nezajet si jako rychlejší lodě na jižní trase. Je to riskantní ale snad to vyjde. 
Po strartu jsme byli na třetím místě, ale do ranních hodin jsme se dostali až na první příčku.
To je způsobeno tím, že máme nízký handicap a zajíždíme si méně než ostatní. O vítězství se ale bude rozhodovat až v La Spezii a to je ještě hodně daleko.
Nevyšlo to. Severní skupina je na tom sice ještě hůře, ale i tam nás trápí bezvětří. 30 NM od Korsiky, kdy téměř stojíme v bezvětří, nám pouhých 15-20 NM před přídí přejela jižní skupina. MIR má teď přes 5 kn a je ve větru podél pobřeží Korsiky. Musím se tam nějaký dostat a to co nejdříve.
Marek, který mi pomáhá s předpověďmi větru mi stále tvrdí, že před námi vítr je, ale nám se ho bohužel nedaří najít. Přesto v závislosti na podmínkách plujeme skvělou rychlostí. 
Zastavujeme i lodě plující od Korsiky a ptáme se jich na vítr. Všechny svorně tvrdí, že tam není větru více než tady u nás. V tu chvíli mi před přídí proplouvá Gulden leew rychlostí 8,5 kn, kterou drží celé následující 3 hodiny. Uvěřil jsem, že když má vítr on, musím ho tam najít i já a vplouvám s La Grace hluboko do zálivu. Zbytečně - ne všichni jsou gentlemani. 
Otáčíme na sever a celý den se snažíme oddálit od Korsiky. Naštěstí to ale není žádné neštěstí. Většina lodí je na tom podobně. Znovu s Markem konzultuju počasí. Přichází jedno varování za druhým. Počasí je všeobecně velká neznámá, ale na jednom se všechny servery překvapivě shodují: Večer vítr hodně zesílí a bude následovat velká bouře. 
Nechávám si nastoupit posádku a vysvetluju jim, co nás čeká. Máme jen dvě možnosti: Zapnout motor, který nás bouři vyhne a přiblíží cíli, nebo dál plachtit a nést následky tohoto rozhodnutí! Téměř jednoznačně jsou lidi pro to pokračovat v závodě! Tak tedy dobrá - jste hrdinové - zkusíme to!
Hledám jachtařské řešení. Marek našel anomálií v počasí. Jen na několik hodin se vítr stočí o 45°. Nemáme jistotu, že to vyjde, ale zároveň nemáme na vybranou. Pokračovat tímhle směrem znamená plout přímo do centra té bouře! Otáčíme loď a nelogicky pro ostatní se vydáváme pro vítr nesmyslně od cíle závodu. Obraty pod plachtami jdou téhle sehrané posádce neskutečně dobře.
Vyšlo to. Vítr se stačí a nás to pouští přímo k východu. Snad to chvíli vydrží a mi získáme lepší postavení v bouři. Po západu slunce se vítr opět otáčí a je jasné, že východní bouře na sebe opravu nenechá dlouho čekat. Znovu obrat a plné plachty - směr cíl v La Spezii. 
Nic netuše tom, že organizátoři se v tu dobu rozhodují z důvodů bezpečnosti posádek a neschopnosti některých plavidel vůbec doplout závod ukončit, ženeme La Grace pod plným prádlem do cíle. Ještě nikdy jsem ji neviděl v takovém větru pod bramy. Rychlost 7-8 kn za to ale stojí. 
Vítr stále sílí, postupně sundáváme plachty a gasketujeme je. Horní bramy obsluhují naše holky Terka s Kačkou - co holky, tintítka s šířkou v pase 30 cm. Poslat tam chlapa, tak se s ním bouří přetížena takeláž může zlomit. Ony se hlásí dobrovolně. Jejich odvahu a schopnost dokázat to si budu pamatovat ještě dlouho!
Vlny se zvětšují a vítr stále sílí. Takeláž je hodně přetížena a sám v duchu hodně uvážu o tom, jestli to ještě stojí za to. Ale ta myšlenka, že můžeme být první je tak silná, že nemám na vybranou. Loď uhání tmou jako šílená. 
Nad ránem to trochu slábne. Musíme znova nahoru a postupně přidáváme plachty, abychom neztratili rychlost. Posádka je hodně unavená, protože mnozí z nich tam lezou už poněkolikáté. Minulou noc a ani tu další si jen tak někdo nelehne. Nikdo však ani na okamžik neuvažuje o tom, že by ten rozkaz nesplnil. Bylo mi ctí s nimi sloužit na jedné lodi. 
Dostávám se na signál. Přestože je hluboká noc, dostávám velké množství sms, že na nás myslíte, v duchu jste s námi a sledujete nás. 
S rozbřeskem na horizontu vidíme lodě, rozprášené bouří před cílem závodu. Alexander von Humbold II byl před námi od startovní čáry a teď stojí za námi v protivětru. Do cíle před bouří dojeli jen ti nejlepší a nejrychlejší. Lodě jako MIR, Akela a Royal Helena měli to štěstí, že nemuseli tu bouři přestát na moři. My jsme zase měli to štěstí, že jsme ji trochu objeli a nezasáhla nás v plně síle přes 40 kn.
Cílem projíždíme po 6. hod ranní. Nikde ani živáčka, žádné ovace vítězům? Nevadí, slavíme sami.
Nic ale nechápeme a teprve později jsme se dozvěděli, že už nás tu nikdo nečekal a o vítězi je rozhodnuto. Cílová čára se zavřela za MIRem s tím, že už by to nikdo další nedokázal. My jsme v té době pluli na druhou stranu od La Spezie pro vítr a tak v tom nepředpokládám žádný úmysl nás poškodit.
Následovalo velké zklamání, bolest a sem tam i slzička. Podle našeho času v cíli jsme to natřeli nejen MIRu, ale o 4 hodiny i lodi jako je třeba Akela. Tyto ruské lodě mají mýtus neporazitelnosti a my ho zlomili. Otázkou ale zůstává, jestli to startovní komise uzná.

Startovní komise to letos vůbec neměla jednoduché, rozhodovala pod tlakem veřejného mínění a matematických faktů, ale přesto mám tu čest vám oznámit, že La Grace a má skvělá posádka  získala nejenom prvenství na trase Toulone – La Spezia, ale i prvenství v kategorii „Over all“, což znamená, že jsme absolutní vítězové závodu Tall Ship Regatta Mediteraneo 2013!!!!!!!
Děkuju všem co nám věřili a drželi palce!
Pepa Dvorský, kapitán La Grace
PhotoPhotoPhotoPhotoPhoto
2013-10-04
15 Photos - View album
Shared publiclyView activity